(Ne)těhule

Tak jsem se zhruba 24 hodin obávala toho, že jsem těhotná. Včera ráno jsem se probudila v 6.00 hod. a s hrůzou si uvědomila, že je sedmého a nic. V posledních několika měsících mě s železnou pravidelností navštěvovala teta z Červené Lhoty vždy nejpozději šestého. A je sedmého a nic. Ani břichabol, nic. Když k tomu přidáme, že jsme tento měsíc trochu polevili ze striktních pravidel bezpečného sexu a zhruba někdy kolem plodných dní jsem párkrát zažila sžíravý pocit hladu, který mě do této doby trápil pouze v raném stádiu těhotentství, začala jsem se obávat nejhoršího. Tolik plánů...všechno bude pryč. Žádná dovolená, žádné hubnutí, žádná práce, nic. Slzy střídaly pocity, kdy jsem si říkala, klííííd. Mohlo by se přece stát tolik jiných věcí, které by opravdu byly špatné. Třeba nemoc a jánevímco ještě. Koneckonců, o co mi jde? Že ztratím svoje pohodlí? No a co! Ale já už jsem se tak chtěla rozlétnout! Celý den se mi honilo hlavou tolik věcí...Mohla jsem si doběhnout pro těhotenský test a věděla bych okamžitě na čem jsem. Ale já jsem nechtěla. Chtěla jsem si udělat pořádek v prioritách. A když jsem si řekla, že nějak bude...(že jo, Pane?)...tak jsem "to" dostala. :-) Uuuuuuuuuuf.