čtvrtek 31. prosince 2009

Silvestr

Poslední den letošního roku začal roztomile. Terezka za mnou hupsla do postele a začala smšť něžných měkounkých pusinek a mazlinkování. Za chvíli povídám: "Terezko, musím na záchod." A ona na to: "Bež, budu ti dulzet místo!" Pobavilo mě to. Za chvíli se začala ve svojí postýlce vrtět Adélka. Obě holky odběhly do obýváku na rozložený gauč a začaly se tam - po krk přikryté dekou - hihňat. Bylo to tak roztomile holčičkovské, že mě to dobře naladilo na celý příští den. No, a pak už nás poctili svou přítomností i hošánci a nový den může začít!

neděle 27. prosince 2009

Druhý svátek vánoční..


Rodinná pohoda pokračuje, je nám moc fajn. Nic nehrotíme. Každý den procházka. Ráno mě probudilo ševelení dětí a zvuk umývání nádobí. Když je to za dveřmi, je to velmi příjemný zvuk. Pepi funguje ráno a já v noci. On ráno uvařil oběd (pozor, tohle není rutina a je to fakt příjemné!), já uvařila dnes večer na zítra. Jenom jsem moc hrrr...Na zítřek jsme pozvali rodinku, jejíž hlava má alergii na pšenici a zhruba rok dodržuje dietu. Všechno vím a i s tím jsem oběd připravovala... Taky to bude chtít něco k zakousnutí, pravděpodobně připravím suši a šunkové rolky. Normální pečivo D. jíst nemůže, takže zadělám těsto na žitné houstičky, když už mám tu domácí pekárnu. Spokojená, jak mi to všechno odsejpá...Na zítřejší oběd jsem připravila holandské řízky - mleté maso, sýr, šlehačka a vejce. Smíchat a obalit jen ve strouhance (ještě že tak, na tom nemůžu nic pokazit a díky tomu, že tam není mouka, to může i ten, kdo nemůže pšenici:-) Po hodině  a půl jsem vykynuté těsto na houstičky vykydala na po-mou-če-ný vál. Čím jsem ho podmoučila??? Pšeničnou moukou...vrrrr...Jdu oznámit Pepovi, jak jsem strašně šikovná, a ten se na mě soucitně podíval a dodal: A ty řízky jsi obalila ve strouhance! A...? A ty jsou přece z obyčejných rohlíků....Ach jéje...!
No co, vymyslíme náhradní řešení!

pátek 25. prosince 2009

První svátek vánoční...

Né že bych chtěla používat jen samá superlativa, ale zatím si fakt užíváme! Ráno polenošíme tak akorát, aby toho zas nebylo přespříliš, užíváme si rodinnou pohodu, klučičí samostatnost a holčičí mazlení. Ráno se Pepa s holkama odebral na shromko a já doma připravovala oběd pro pozvanou návštěvu. Bylo milo! Trochu bojuju s Adélkou, zase období překračování hranic, respektive zkoušení, kam až ji rodiče pustí. A rodiče jsou tvrdí, takže kosa naráží na kámen. Ale to zas přejde a z Adélky bude zase sluníčko. Doufám...
Večer jsme ještě stihli společnou procházku i s horními Mrózky a nakonec jsme ji ještě o dva okruhy protáhli. Hned se člověk cítí líp! Večer jsem do jedenácti s klukama hrála Monopoly - vánoční dárek. Míša, který si stěžoval, že nikdy nic nevyhraje, a odcházel do postele děsně unavený a s přesvědčením, že zase nevyhrál, to nakonec VYHRÁL. A s velkým předstihem. Ponaučení? Neházej flintu do žita. (Dlužno podotknout, že Matýsek sice nevyhrál, ale zato hrál s mnohem větším nadšením a nasazením...a Míšovu výhru v pohodě rozdýchal - takže vlk se nažral a koza zůstala celá...uf!)

čtvrtek 24. prosince 2009

Štědrý den


Jsem moc ráda, že můžu říct, že dnešní den se mimořádně vydařil. Ač si každý rok říkám, že Vánoce nejsou o těch vnějších věcech, stejně mi to nedá a musím mít všechno v cajku a když by něco mělo chybět, asi bych to někde v koutku pořád vnímala. Letos jsem stihla, co jsem chtěla a co jsem nestihla - nevadí. Ráno jsme se vybatolili z postele kolem jedenácté, celá rodina jsme vylehávali na naší dvojmatračce, případně posedávali někde kolem a koukali v klídku na pohádky. Kouzla králů se ukázala jako vtipná a milá pohádka, ta pravá pro štědrodenní lenošení.  V jedenáct jsem usoudila, že bych mohla vstát a zlehoulinka dát byt do pořádku po ranním šrumci. Všech šest členů rodiny považovalo za nutné přesunout svou deku buď do jiné postele, nebo do obýváku. Takže jen ustýlání mi chvilku trvalo. :o) No, a pak už byl čas na polívku, a pak jsme vyrazili tradičně ke krmelci, obdarovat lesní zvířátka nějakými jablíčky a mrkvičkou. Atmosféra venku byla spíše podzimní než vánoční, ale co se dá dělat?


Všechno probíhalo v poklidu, neříkám, že jsem občas nemusela pořešit nějakou tu dětskou vzpourečku, ale nic zásadního...Asi jediný konflikt jsem musela řešit s Matýskem, když jsem chtěla vyfotit tradiční předstromečkovou fotku. Fotíme každý rok, pěkně dokumentuju, ale Mates se kousnul, že se fotit nebude. Nakonec se přece jen fotka povedla a já zas můžu volně dýchat :-) Rozbalování dárků bylo úspěšné, děti byly moc spokojené, a to jsem se trochu obávala, že jsou letošní vánoce chudší, než obvykle. Každý si přišel na své a děti dokonce tvrdily, že to jsou nejlepší vánoce ze všech ... :-)
I já jsem byla obdarovaná, mužíček překvapil řetízkem z bílého zlata, to jsem fakt nečekala! Je to moje zlato.



Matýsek


Míša


Adélka a nový křeček


Terezka

středa 23. prosince 2009

Čas vánoční


Tak nám ta vánoční nálada nabírá na plné obrátky. Ani nevím, jestli můžu říct, že jsem docela v klidu, protože pořád je co dělat, ale tak nějak vnitřně je mi fajn. Zbývají dvě hodinky do první minuty Štědrého dne a my jsme stihli vše, co k vánocům patří - cukroví napečeno, kapřík nasolen v lednici, stromeček nazdoben, salát se chladí na chodbě a dokonce jsem upekla hned tři vánočky. Letos poprvé jsem vánočku pekla podle jiného receptu, než celých dvanáct let a jsem maximálně spokojená! A to i bez pomoci domácí pekárny.
Zítra už bude čas jenom na relax a procházku. Děti se těší na dárečky a já se těším s nimi. Vytvořili jsme si za těch 12 let společného života s Pepou vlastní tradice a já doufám, že děti budou na vánoce vzpomínat hezky, tak jako já na ty naše. Na Ježíška nehrajem, my věříme ve velkého Pána Ježíše. Já osobně jsem na Ježíška věřila do druhé třídy, a i když kolem mě už nikdo nevěřil, tak já jsem věřila, protože to přece říká mamka! Ano, bylo to pěkné a tajemné, ale bohužel, v momentě, kdy jsem se dozvěděla, že žádný Ježíšek není, pro mě Vánoce ztratily to kouzlo. A taky proto dětem o malém Ježíškovi, který nosí dárky, nechci plést hlavu. Jen ať hezky stojí v realitě a

Vánoce si spojují s něčím trvalejším, co kouzlo neztratí.
Přeju Vám všem krásné svátky!

Ještě přidám fotku Terezky, která mi nadšeně pomáhá se vším, co je v kuchyni potřeba:-)

Není úžasná? :-)

neděle 20. prosince 2009

19.prosinec, sobota


Z dnešního dne použiju fotky Matýska, kterému jsme museli dost narychlo vytvořit kostým pastýře na zítřejší besídku....museli jsme pohledat z domácích zásob, a nakonec se docela povedlo..už se na zítřek moc těším!
 
Matýsek, coby pastýř Joel

17. prosinec, čtvrtek

Ve čtvrtek velké nakupování. Pěkně jsem si to naplánovala, ale já nějak při plánování nenechávám moc rezervy a počítám, jakožto optimista, s tím, že všechno půjde jako po másle. Událost dne byla ta, že jsem si zabouchla klíče v autě. Nemáme centrál a já už naprosto automaticky dělám to, že při vylízání z auta zamačkávám čudlík = zamykám. To proto, že dřív jsme běžně mívali auto odemčené třeba uprostřed města, protože já zamykat zapomínala. Udělala jsem z toho automatickou mechanickou činnost. Ani nevím jak, ale při předávání kalendářů Renči, jsem vystoupila z auta "jen" kvůli předání z ručky do ručky, cvak, a bylo po plánech. Jako na potvoru byli všichni mimo Havířov. Ten Hlavní, Pepa, ve Vendryni. Taška s dokladama a penězma zamčená v autě. Auto perfektně zaparkované mimo parkoviště, protože "jenom to předám, a jedu". Tak jsem místo lítání po obchodech usedla u kamarádky na čaj a šikula Pepa mezitím zorganizoval otevření auta na dálku.

Odpoledne byla besídka ve školce. Situace s našima holkama mě opravdu pobavila - Adélka byla velice aktivní, v podstatě hlavní recitátorka a zpěvačka (spolu s kamarádkou Eliškou) a Terezka - kolem ní všichni zpívali, recitovali, tancovali a ona jen tak stála, jako by se jí to vůůůbec netýkalo. Pro tu chvíli zcela zavřená ve svém světě. Až to bylo dojemné... Naprosto stejně to před pár lety prožíval Míša. Doma zpíval o sto šest písničky, které se učili na besídky, a pak přišel den D a on byl naprosto uzavřený, nezúčastněný - nesnáší organizovanou zábavu dodnes. Jakmile se rozjede volná zábava, tak to už je to pravé ořechové. Teri bude asi stejná. To Adélka, ta s tím nemá absolutně žádný problém!

16. prosinec, středa

Středa byla megahektická. Ráno odvézt holčičky do školky, dopoledne upéct 3 druhy cukroví (když už jsem si včera udělala ty těsta) a pak zase vyzvednout holčičky, hodit je babi a dědovi na hlídání a fičet do IKEA. Předtím ještě vyzvednout kalendáře z tiskárny - celkem jsem letos nechala vytisknout 36 kusů od 14 zákazníků. Mazeeec!


No a pak jsem teda chtěla fičet do té IKEy a kdyby to bylo na mně, tak bych fákt fičela. Jenomže ve středu začalo sněžit a to je v půlce prosince veeeeliké překvápko(kdo by to čekal?) a tak se to nehodama jen hemžilo. Díky jedné byla zatarasená Rudná snad už od Šumbarku - nekecám! Normálně mi to trvá tak 20 minut (snažím se jezdit podle předpisů, ale věřím, že to někdo zajede i rychleji:-), tentokrát jsem to "jela" hodinu. Jela v uvozovkách, protože to bylo spíš popojíždění a především stání. V pohodě jsem si prohlídla i pár kalendářů, protože stání se počítalo na minuty až desetiminutovky /v kuse/. Mezitím taky několik telefonátů Pepovi, protože se zdržel v práci a do Ikey měl za mnou dojet, takže jsem mu podávala dopravní zpravodajství typu: Mám přejet do druhého pruhu, když se momentálně hýbe trochu rychleji? Co když přejedu a zrychlí se ten současný? :D A tak...
Do shopingu jsem nakonec přeci jen dojela, ale raději jsem měla zůstat doma. První zklamání přišlo hned u vchodu, měla jsem zájem o tu super jedličku, co se v lednu promění v nákup v ikea. "Paní, tak to si přijďte příští rok, letos už jsme vyprodali! " Chm, tak tohle jsem ještě rozdýchala, tohle se mi stává běžně. Jenomže oni taky vyprodali skleničky, které jsem obdivovala, když jsem zrovna neměla peníze, a taky plechovky mi vyprodali a úplně nejhůř, vyprodali mi taky župan, který jsem hrozně moc chtěla a měl to být můj dárek pod stromečkem. Ach jo.
Cestou zpátky to dost klouzalo a několikrát jsem taky zlehka zasmykovala, ale jsem opatrný řidič, a tak jsme ten první letošní zasněžený den a hlavně cestu autem v poho zvládli.
Doma jsem se ani neohřála a jela k Jindřišce, kde jsme balili dárečky pro děti na nedělní vánoční besídku. Skončily jsme po jedné - a tak to teď mám pořád, spaní před jednou nepadá v úvahu!

sobota 19. prosince 2009

15. prosinec

Tak koukám, že jsem poslední příspěvek napsala v pondělí a ani se nenaděju a máme pátek - asi ani projekt 365 mě nedonutí blognout každý den.
Prosinec je asi pro většinu matek nejhektičtější měsíc v roce a obdivuju každého, kdo si to dokáže zařídit a v klídku všechno stíhá. Já jsem trochu chaotik a tak se v prosinci rozhodně nenudím!
V úterý jsem měla službu v Majáčku a bylo to příjemné. Zatím se stále scházíme v DDM, ale rekonstrukce nových prostor se šmahem blíží ke konci a já se velice těším na to, až si budeme kafíčko dávat v příjemném prostředí kavárny pro zoufalé rodiče, jak to chtěla trefně nazvat Soňa (neprošlo přes Michala:-).

pondělí 14. prosince 2009

Mám ho!

Poté, co jsem dnes bohatě načerpala inspiraci na vánoční pf:
http://www.cardstore.com/catalog/reindeer-sweater-th_0122_0.html,
a po zjištění, že dnes musím mít pf hotové, abych ho držela v ruce nejpozději do neděle, rozhodla jsem se přece jen použít včerješí fotku a vytvořit vlastní pf.

Takže pro letošek splněno.

Zcela prozaicky můžu konstatovat, že nemám splněno jen co se týká PF, ale taky jsme dnes s kamarádkou Renčou daly zabrat mojí měsíční vršící se hromadě nevyžehleného prádla, vrhly jsme se na to a sušárna může zase volně dýchat. Kdyby se tam už opět nesušily další čtyři pračky z dnešního dne. Likvidovaly jsme ovšem za příjemného klábosení, takže to bylo moc fajn.

Dnes jsem spala jen dvě hodiny, takže to balím :-)

neděle 13. prosince 2009

Projekt 365

Už asi dva roky přemýšlím o tom, že si vytvořím svůj vlastní projekt 365, který - jak jsem koukala - už dnes není žádná výjimečnost. Tak přestože nebudu tak originální, jak jsem si původně představovala (smajlík), tak přesto do toho půjdu. Každý den alespoň jedna fotka, když bude čas na vypsání zážitků, tak ještě lepší!
S vzhledem blogu mějte, prosím, zatím trpělivost, musím přijít na to, co a jak, než se do toho vpravím...

Zahájím celý projekt rodinnou fotkou - moc jsem chtěla mít rodinné foto, kvůli péefku, ale vyšli nám fotky trochu rozmazané, tak budeme muset fotit znovu - myslím, že každý, kdo má alespoň jedno dítě, rozumí, jaká fuška to je! A to si představte 4 děti, taťku (který naprosto nespravedlivě vypadá na fotkách líp než já a to se vůbec nesnaží! :-), a pak matku, která se nespokojí jen tak s něčím. Bude to fuška!



Tak tady nás máte! V plné polní...

Další stěhování

Tak jsem se zase přestěhovala. A za všechno může VZHLED! (Jak typické, pro ženskou ... ) Bohužel, sama si do šablony zasahovat neumím a ty hrůzy, co nabízí bloguje, mi fakt nevyhovujou. Tak uvidíme, jak dlouho vydržím tady, já doufám, že už jo.
Ještě bych ráda na stránky vložila nějaké počitadlo, nejlépe Toplist, ale budu muset poprosit někoho, kdo tomu rozumí, aby mi s tím pomohl.
Takže hurá do toho!