úterý 15. června 2010

Za týden jedem

Dovolená se blíží nějak moc rychle. Ještě jsem nezhubla kolik jsem chtěla a peníze jsme taky nestihli našetřit, kolik jsme chtěli. Od chvíle, co jsme přišli o ty naspořené peníze, jsem udělala pokrok. Do té doby byla naše finanční situace za takovým oparem. K určitému datu nám přišly vydělané peníze na účet, pak se tak nějak utrácely a najednou tam zas nic nebylo. A tak pořád dokola. Trochu jsem měla Pánu Bohu za zlé, že jich nemáme tolik, kolik bychom potřebovali. Proč? Najednou jsem prozřela. Náš přístup k penězům byl natolik laxní, že se teď divím, jak jsme vůbec mohli přežít. Nepochopíte. Bez takovéhoto prozření bychom kdy těžko mohli naši situaci změnit, maximálně bysme dál žerhali na to, jak se nám nedaří. Teď vidím, že leccos máme ve svých rukou. Uáu. Dosud jsem naši finanční situaci viděla dost bledě (nebo černě?). Teď, navzdory krachu, mám obrovskou naději. Pán Bůh, když vychovává, tak to přece jen člověka něco stojí. Já za tím vším vidím, jak moc Mu na nás záleží. Někdo by mohl namítnout, že jestli mu na nás tak záleží, proč dopustil, abychom o ty peníze přišli a proč nám teď třeba něco "nestříkne", nějakou finanční injekci, ta by mnohé vyřešila. Ano, vyřešila. Ale pouze jednorázově a my bysme nikdy nepochopili, že dokud s tím něco neuděláme, že to půjde jen k horšímu. Jsem šťastná, že On jen nevyplňuje díry, ale že mě vychovává. Jaká čest! :-)
Dnešní pohoda u Zelníčků :-)

neděle 13. června 2010

Grafika

Současná situace mě trochu nutí zamyslet se nad tím, co budu dělat dál. V září mi končí definitivně mateřská a je třeba začít něco dělat. Se čtyřma dětma nemám jednoduchou situaci, protože jít na 8 hodin do práce, to znamená, ponechat děti částečně svému osudu. Já na ně chci ale stále ještě působit svým vlivem, a tak přemýšlím, jak to zařídit. Pravděpodobně se víc zakousnu do "grafikování" :-) Dnes, po roce, jsem si zase na chvíli udělala radost digiscrapbookováním.

sobota 12. června 2010

Ňák se nám to komplikuje...

Tak nám to léto pěkně začíná! Kdybyste věděli, čím jsme si teď museli projít, tak byste nás možná i politovali :-) Kde začít? Už jsme jednou u moře byli. Před dvěmi lety. Bylo to pořádné drama. Kdo ten příběh neznáte, nahlédněte na můj starý blog - sem. Myslela jsem si, že letos to bude jiné, jsme o dva roky starší, zkušenější, máme lepší auto...ehm...máme lepší auto? Na jaře jsme koupili auto, Chevroletta, dokonalé pro tak velkou rodinu, jako jsme my. Akurát to nebyl zrovna ideální kup, jak teď zjišťujeme. Už bylo za ty dva měsíce asi třkrát v servise a celkem si to paplo nemalou částku. A je-li tomu konec, to taky nevíme. Doufáme. Věříme.
Uložili jsme si peníze do fondů v Dubaji. Hádejte, co se stalo. Když jsme si je chtěli nechat převést na účet, když už jezdíme v autě, které jsme si zakoupili za peníze, které zatím nebyly naše (to teď nebudu podrobně vysvětlovat, ani to není důležité), tak fondy ukončili obchodování a jestli z toho něco vůbec bude, tak jen velmi málo. A to jsme zjistili 14 dní před dovolenou, kterou plánujeme půl roku. Pecka! První den spousta slziček. Budeme muset prodat auto a zrušit dovolenou, na kterou se všichni tak těšíme. Jak to vezmou děti? Spousta nevyřčených i vyřčených otázek - Bože, proč? Proč zrovna my? Zoufale potřebujeme povzbuzení. Naštěstí máme kolem sebe spoustu lidí, kteří umí potěšit, umí povzbudit.Potřebujeme to na někoho vyplivnout a tak si jedeme pro slova útěchy k našim přátelům. Pomohlo a moc! Světe, div se, začínám to vidět velmi pozitivně, dokonce jako úžasný Boží plán. Moc o tom přemýšlím. My s Pepou jsme dost flegmoši, co se týká financí. Na začátku měsíce prostě přijdou peníze na nás účet a na konci už tam zase nejsou. Každý měsíc. Neškudlíme každou korunu, ale ani nerozhazujeme. Ale prostě nemáme systém. Díky situaci, do které jsme se teď dostali, se to budeme muset naučit. Nechceme prodat auto. Ale to znamená pořáááádně utáhnout opasky. A jestli tohle dokážeme, budeme pak mnohem dál! Celý náš život řešíme finance a jsme zoufalí z toho, jak nám peníze protýkají mezi prsty a my je neumíme ukočírovat. A teď se zdá, že se to konečně naučíme. Vím, že to nebude jednoduché a vím, že budou chvíle, kdy budeme potřebovat povzbuzení zvenku. Protože ty opasky budou fakt POŘÁDNĚ utažené. Teď ještě zbývá dovolená, je to docela boj. Tak strašně jsme se těšili, není jednoduché říct, že nikam nejedeme, když to tak dlouho plánujeme a připravujeme. Asi to nevzdáme. Bude to dobrodružství.