pondělí 31. května 2010

DEN DĚTÍ

V sobotu jsme slavili s dětmi den dětí, který zorganizovala firma, u které Pepi pracuje. Mě se na tom nejvíc líbilo to, že jsem nemusela vařit :-) Děti si zasoutěžily, posbíraly sladkosti a hlavně se projely na koníčkách, to byl bezva zážitek. Matýsek se zapomněl u hasičů, kteří tam měli připravené atrakce pro děti.
Terezka se odmítla fotit, tak ji zastoupil tatínek :-)
Šikovné tetičky tam pomalovaly dítka.
Kdybyste to nepoznali, tak Adi je kočička! :-)
Tady ten permoník je prosím náš Matýsek! :-) (myslím ten v tom hasičském oblečku)
Koníčci bodovali...:-)
Moje krásné princezny.
Nakonec jsme ještě stihli včas dojet domů a pracovat na zahradě. Konečně vylezlo na chvilinku sluníčko, to se to pracuje! A já navrch vyžehlila megaresty při sledování volebních výsledků.
Matýsku, Michálku, Adélko, Terezko: Až budeme s tatínkem vetší starouškové, hezky se o nás starejte, my se taky staráme o to, aby jste jednou nedopadli jako ve slavném Řecku a na Paroubkovy sliby nedáme! :-) Zatím jsme to vyhráli!

sobota 22. května 2010

Postřeh z dnešního dne

Dneska jsme měli ve sboru "babinec":-) Svým způsobem to byla ode mě oběť, protože jsem si odpustila zřejmě nádherný hokejový zápas, ale jsou důležitější věci v životě. (Navíc v době internetu - nejdůležitější vteřiny zápasu jsem zkoukla na netu a i to mi stačilo na rozbušení srdce a dojetí, když jsem viděla ty hromotluky hokejisty, jak se umí krásně radovat!:-) No není to krása?
Já ale místo toho seděla na shromku a poslouchala povídání o těch více či méně vážných lidských osudech. Co mě nejvíc zaujalo, bylo povídání Věrky. Svým způsobem máme dost společného. Taky je to čtyřnásobná matka, i když o něco starší a tedy mnohem zkušenější, taky je to taková "raketa" a vlastně ještě větší, kolik věcí Věrka zvládne! Navíc stále usměvavá, pokojná, milá. Mluvila o tom, jak když měla malé děti, měla neustále nutkání něco dělat, někde sloužit(v tom se dost vidím:-), až dokud jí někdo ze starších neukázal, že by měla zbrzdit. Že by měla udržovat balanc - služba, to ano, ale máš taky rodinu a je důležité udržovat to v rovnováze. Byť se jí to úplně nelíbilo, poslechla. Ovoce přišlo brzy. Sám Bůh ji nakonec pomazal do služby, po které toužila a když se člověk do něčeho pustí s Božím požehnáním, to to šlape! Díky tomu je moc velkým povzbuzením pro nás ostatní!
Takže holky, které máte/máme malé děti a chtěly bychom toho tolik stihnout...udržujme balanc, jo? :-)

čtvrtek 20. května 2010

Deníčky holčiček

Tak jsem si dneska vzpomněla, že na stránkách mojedite.cz jsem holkám vedla dlouho deníčky a napadlo mě podívat se, jestli je ještě administrátoři nevymazali a zjistila jsem, že nevymazali. Tak jsem se začetla, a bylo to hrozně milé povzpomínání. Jé, kde jsou ty časy, když to byly takové miminka...

Deníček Adélky
Deníček Terezky

Hokejová extáze

Dneska jsem si po letech zase užila hokej. Hlasivky mám vyřvané a jsem hrozně hrdá na ty naše borce. Samozřejmě, kdyby prohrávali, tak s nima nemám nic společného, ale když vyhráváme, tak "jsme" dobří! :-) Ta naše povaha česká. Nedávno jsem slyšela, že vztah fanouška k týmu/hráči se dá přirovnat k podobnému vztahu jako milenecký. Hormony páchají podobné výboje. Když vyhráváme, jsme hrozně happy a dýchali bysme za ně, zato když prohráváme, tak prožíváme podobné zklamání jako v lásce. Něco na tom bude. Já teda hlavně hrozně těžce nesu ústrky ze strany rozhodčích. Nejradši bych hned podávala protesty a vyřadila je ze všech asociací, ve kterých  fungujou, a tak. Unesu prohru, ale nesnáším, když tým prohraje kvůli nespravedlivému rozhodčímu. Pusťte mě na ně! :)
Když jsem byla v pubertě, tak jsem hokej prožívala hrozně moc. Myslím teda mistrovství světa. Hokejisti pro mě byly nejhezčí chlapi a chtěla jsem si nějakého vzít. Než jsem zjistila, že si berou jenom modelky. :-) A když tak přemýšlím, tak vlastně tělesné proporce jako hokejisti má i Pepa. To nejsou žádná tintítka, to jsou pořádní CHLAPI!
Tak doufám, že si ještě letos pořádně zafandím :-)
Asi si jednou koupím lístek přímo do dějiště!

úterý 18. května 2010

Záplava

Když jsme před 13 lety, konkrétně 6. července, odjížděli na svatební cestu, začaly se zrovna vylívat řeky z břehů. Pamatuju si to velmi živě. V předvečer naší svatby začala šílená bouřka a déšť a pršelo i celý náš svatební den. Druhý den jsme odjížděli vlakem do Děčína, i s Gabkou a Bogdanem a koukali jsmem jak se plní řeky. Ani ve snu nás nenapadlo, že by mohla být u nás někdy potopa. Ještě jsme si říkali, jak je to fajn, že žijeme v zemi, kde se takovéto věci nedějí. Na svatební cestě jsme měli úplně jiné starosti, než sledování stavu českých řek, užívali jsme si sluníčka a jeden druhého a asi po třech dnech nám prodavačka v jednom obchodě říká: Vy jste Ostraváci, že? Chudáčci, máte to tam teď ale nadělení! A my si nechápavě pomysleli, o čem to mluví. A pak jsme zaslechli rozhovor dvou bábinek, jak si povídají, že ti chudáčci na Moravě to teď mají hrozné. No tak jsme si zapli televizi, abysme se teda dostali do obrazu a nevěřili svým očím. Ten pohled byl strašný a rozplakalo mě to.
Svatební cestu jsme si díky tomu "museli" prodloužit, protože jsme se ani neměli jak dostat domů.
No, a neuplynulo ani 13 let a je to tady zase. Akorát už to dnes není tak velký šok, už se to, bohužel, stalo realitou a pravidelností.

A abych to trochu nadlehčila - švagr o našem odjezdu na svatební cestu prohlásil - "Po nás potopa":-)

Relaxační víkend s Majáčkem

Tento víkend byl moc fajn, s maminkama z našeho mateřského centra jsme se byly odreagovat do Beskyd, do Malenovic. Počasí sice nevyšlo, ale to vlastně nevadí, alespoň jsme si mohly užívat aktivity přímo v hotelu. Toto byl už čtvrtý společný pobyt a tentokrát jsme sebou vezli dvě masérky, pedikérku, manikérku (díky čemuž jsem si přivezla nové nehty z gelu a teď se s nimi učím žít:), kosmetičku. Původně jsem si říkala, že není možné, abychom je v počtu 25 ženských všechny zaměstnaly, ale stalo se:-)
Jako vždy i tentokrát jsme tvořily. Já jsem teda celkem odpůrce všech těch tvořivých aktivit, ale tentokrát jsem neodolala. Vyráběly jsme leporelo pomocí scrapbookové techniky a taky rámečky z IKEA pomalovávaly zajímavou technikou. Chudáčka Soňu jsme v rámci týmu přesvědčily, že tato aktivita je pro Malenky jako dělaná a nakonec to odnesla zrovna ona, protože se ukázalo, že je to technika náročná a Soňa se docela nadřela, abysme to všechny měly krásné. Tentokrát jsem ji nepřesvědčila, že by bylo ideální, kdyby mi jeden rámeček vytvořila v rámci zlepšování se v dané technice, takže jsem musela zapojit i své "umění", abych něco měla. Naštěstí mi ségra vydatně pomohla, takže jsem domů nejela s prázdnou :-)
Součástí Malenek už je už po několikáté hra na "tajného přítele". Na začátku pobytu si vylosujeme jednu ze zúčastněných, abychom ji rozmazlily a zároveň jsme opečovávány někým, kdo si vylosoval nás. Úúúúžasné! Úžasné jsou taky vzkazíky, které najdeme ve své obálce, je to hrozně příjemné.
Ráno byla kraťoulinká bohoslužba pro ty, které mají zájem (jezdí nevěřící maminky, takže je to jen na nich,jestli se účastní) - tentokrát to spíš než bohoslužba bylo zamyšlení na téma vděčnost, ale myslím, že toto téma mělo celkem úspěch.
Nakonec jsme udělali horké křeslo se Soňou Malinovou, která má natolik bohatý život, že historky sype z rukávu a ještě pobaví a dojme :-)
No prostě RELAAAAX!

Hokej!

U nás fandíme! Co vy? :-)

 Každý gól velmi hlasitě prožíváme!



pondělí 17. května 2010

A lije a lije

Dnešní den je dost pošmourný, všude kolem nás voda zaplavuje co se dá, ale u nás doma je veselo.
Holky vytáhly barvičky a pustily se do malování.
Terinka bude abstraktní umělkyně :-)
Ať si lije, my máme doma sluníčko:-)
Malování je moc baví! Tím nikdy nic nezkazíme.

Relaxační víkend

Byla jsem na relaxačním víkendu s Majáčkem a fakt si to tentokrát užila.
Více písnu večer, zatím aspoň foto Adélky s dárečkem, kterýžto je výsledkem pobytového tvoření :-)

Rámeček IKEA polepen a pomalován.

čtvrtek 13. května 2010

Ovoce, jak to vidím já

Dnešní můj zápisek bude duchovního rázu. V poslední době mám mnoho podnětů k přemýšlení. Dneska jsme se bavili o "ovoci Ducha Svatého". Ovocem Ducha je však láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, mírnost, sebeovládání.(gal. 5, 22-23). Občas mě napadá, jak jsou to pro mě abstraktní slova. Ráda bych měla lásku, radost, pokoj, ráda bych byla za všech okolností trpělivá a laskavá, mírná, uměla se ovládat. Každodenní starosti, péče o děti, milión povinností, to je realita mého života a téměř denně se proviním minimálně vůči jedné z těchto vlastností. Každé ráno vstávám s tím, že dneska je ten nový den, že dneska se pokusím ani jednou nezvýšit na děti hlas, nevyjedu po Pepovi, budu strašně v pohodě. Pak vběhnu do každodenní reality a předsevzetí jsou ta tam. Neustále koumám, jak to zařídit, abych to dokázala. Otevřu si Bibli, koukám do galatským, čtu si o ovoci Ducha a říkám si, jak to mám udělat? Kamarádka mi onehdá otevřela oči - to není TVOJE ovoce, to je ovoce DUCHA SVATÉHO. Co to pro mě znamená? Dumám, dumám, a už to asi mám. Souvisí to také s veršem z Bible - Hledejte nejprve Boží Království a všechno ostatní vám bude přidáno. Ten klíč k tomu všemu je někde úplně jinde. Já se snažím být laskavá, trpělivá, atakdále, místo toho, abych víc upevňovala vztah s Duchem Svatým. Když On bude ve mně, já ponesu všechno to Jeho ovoce. Ten klíč není v tom, dávat si ráno nesmyslná předsevzetí. Je to o tom, třeba si přivstat a najít si pár minut na ztišení v Jeho přítomnosti. Budu se snažit. :-)
Mějte se krásně!

středa 12. května 2010

Proč mám ráda maminku

Včerejší besídka k svátku matek. Holky byly šikovný.


Bylo to veselé a vtipné :-)

Kdo by to byl řek, že už se takhle dojímám nad čtvrtým dítětem? :-)
Jaké zvířátko byla Terinka s touhle básničkou?

Hopsám, hopsám,
větve houpám,
ze šišek si 
jádla loupám :-)

Nakonec jsme dostaly srdíčka, kde měly děti napsat proč mají rády maminku...
Měla bych se zamyslet, obě holky napsaly, že jsem hodná a že pracuju a vydělávám penízky a kupuju jim hezké věci. Snad mě nevnímají jen jako věčně upracovanou maminku.
Bylo to krásné a dojemné, i když už takovéto besídky navštěvuju nějakých 9 let...:-)

úterý 11. května 2010

Praha a spol.


Tak jsme si vyjeli do Prahy. Byli jsme s Pepou pozváni na pondělí k soudu, ještě tak šikovně na devátou hodinu a ať jsme koumali, jak jsme koumali, nejefektivnější způsob, jak spojit příjemné s užitečným tak, aby vydané peníze tolik nebolely, byl ten, že sbalíme celou rodinu a uděláme si rodinný výlet. Byl to dobrý tah. Projeli jsme nové auto a zjistili jsme, že je skvělé. Udělali jsme si generálku na cestu na dovolenou a až na pár okamžiků při zpáteční cestě to bylo super. Adélka, vědoma si toho, že nemáme rádi oslíkovskou otázku typu "kdy už tam budem", si našla náhradní řešení. Ani jednou se sice nezeptala, kdy už tam budem, ale asi pětkrát (nekecám) během cesty poznamenala, že je šikovná, protože se neptá, kdy už tam budem. Prašť jak uhoď. :-) Do Prahy jsme tedy dorazili cestou nevyčerpáni a poté, co jsme šikovně zaparkovali auto pár metrů od Prašné brány, jsme vyrazili na prohlídku města. Praha je nádherná, to se ani jinak nedá říct. Miluju její atmosféru, i když mi tam trochu vadí ty davy turistů (no ale jsem jedním z nich, že?:-) 

Nejdříve jsme udělali osudovou chybu, že jsme dětem slíbili zmrzlinu. Máte představu, kolik stojí kopeček zmrzliny v centru Prahy? Nejdříve jsme potkávali zmrzku za 45Kč, takže jsme začali děti zpracovávat, že zmrzku si můžou dát i doma, a že když už, ať si raději dají nanuka. Další chyba. Půlka dětí rozhodla pro nanuka, druhá půlka trvala na zmrzlině. Nakonec jsme našli kopeček za 25, ale to už Adi s Míšou chtěli nanuka. Široko daleko žádný obchod, o kterém bychom věděli, jedině ten, který je na Václaváku až nahoře u Muzea. Uáu. Takže Teri s Matýskem dostali zmrzku a pak jsme šlapali přes půl Prahy pro nanuk, abychom se zase vydali přesně opačným směrem. Šak jsme na výletě, ne? Terezka třikrát oblízla zmrzlinu a šup! Dvacetpět kaček sklouzlo na zem. Řev jako blázen. Začala jsem vydýchávat kopeček zmrzliny za 50 kaček. Prodavač vida uřvané dítě českého původu, slitoval se a peníze za náhradní kopeček nevzal. Široko daleko před námi ani za námi češtinu neuslyšíte, takže určitě pro jeden kopeček nezchudne :-)

Jakmile všichni dostali, co potřebovali, mohli jsme pokračovat v procházce po Praze. Míša si usmyslel, že se pokusí rozesmát stráž Hradu. Naštěstí jsme mu to vymluvili, ale myslím, že panu vojákovi na stráži docela cukaly koutky. Do dalekohledu směřujícím na Prahu jsme strčili dvacetikačku a na tři minuty zabavili celou bandu. Koukali jsme všichni - ale mezi námi, nějak významně to nepřibližuje a naštelovat to správně dětem je taky  téměř nemožné, nicméně se jim to líbilo.

Koukli jsme na Katedrálu svatého Víta, udělali pár fotek a pak se vesele přemístili do metrem zpátky na Václavák. Když jsme šli do Alberta nakoupit nějaké jídlo na večer, museli jsme projít turniketem. Najednou mi přišlo, že je nás nějak moc - než na mně přišla řada po všech těch dětech, tak to byla celá věčnost :-) Nocovali jsme u našich  milých známých, co bydlí za Prahou a nebyl by to správný pražský výlet, kdybychom alespoň jednou nezabloudili - i s navigací. Nakonec jsme ale přece jen dorazili a musím říct, že to byl tak náročný den, že jsem večer usnula jako špalek :-)

Druhý den jsme si taky hezky naplánovali, ale nakonec bylo mnohé jinak. Adélka se nám vzbudila s pěkně nafouknutou tvářičkou. Dva dny si stěžovala, že ji bolí aftík a on to nebyl aftík, ale zoubek. A to jsme byli v úterý na prohlídce u zubařky. Nedalo se svítit, Pepa naložil Adélku a Matýska, coby psychickou podporu a vyrazili na pohotovost do Motola. Adélka se vrátila o jeden zoubek lehčí.

Odpoledne jsme vyrazili lanovkou na Petřín, pobavili se v zrcadlovém labyrintu a užili si hezké odpoledne. Večer jsme navštívili ICF Praha, pozdravili staré známé a jelikož Míša úpěnlivě zatoužil vidět orloj v akci, tak jsme spěchali na devátou večerní do centra Prahy. Sice lilo jako z konve, ale zato nebyl staromák plný turistů, a tak Míša může říct, že viděl orloj:-)




V pondělí ráno jsme se vydali ucpanou Prahou k soudu. Přestože jsme vyrazili skoro o hodinu dřív, musela jsem volat, že se opozdíme. Jenom ve zkrace - Ivanka zatím poputuje do diagnosťáku, ale mám kontakt na sociální pracovnici a budeme tak moci zůstat s Ivou v kontaktu. Chystám se napsat mail jak paní soudkyni, tak panu psychologovi - veškeré psychotesty jsou naprosto mimo realitu života a podle mě k ničemu. Psycholog shrábne 21000 Kč od státu a podle mě jsou to vyhozené peníze. To je ale na jiné povídání, možná to někdy všechno sepíšu a publikuju.

Cesta z Prahy proběhla celkem v pohodě, ale jak poznamenala Soňa, teď je čas si trochu zrelaxovat po relaxačním víkendu s dětmi :-)

Byli jsme v Praze...



...a už jsme doma...

...bylo moc fajn...


...více napíšu zítra...
DOBROU!

sobota 8. května 2010

Pátek

Další rozlítaný den je za mnou. Zítra odjíždíme do Prahy, takže dnešek byl ve znamení praní, žehlení, balení, příprav. Do toho běžný chod rodiny. Jedna super zpráva, geniální nápad. Od září mi končí mateřská, přemýšlím co dál. Moc se mi nechce do práce, od čtyř dětí se těžko utíká, přemýšlím o tom, jaké jsou možnosti pracovat doma. Nabízí se práce s počítačovou grafikou, což mě baví. Dnes mi dala návrh jedna fotografka, jestli to nedáme dohromady. A je o čem přemýšlet!

čtvrtek 6. května 2010

Květen

Hurá, po dvou měsících se opět vracím ke svému projektu 365. Pozitivní je, že stále se nevzdávám naděje, že jednou to opravdu rozjedu naplno :-) Zážitků je moc, tak moc, že prostě nestíhám. Jak originální! Takže, abych shrnula, co se odehrálo za ty dva měsíce. Proběhly velikonoce (už je to vážně měsíc?). Bylo to hektické, ale bylo to SUPER! Poprvé jsem si vyzkoušela moderování, to bylo fajn, hlavně díky zkušenému parťákovi Davidovi. Adélka poprvé hrála veřejně divadlo na otevřené scéně :-) Možná dodám někdy i video - bylo to moc pěkné!
Děti v současnosti rozděluji na dvě části - A) Matýsek a B) "ti tři mladší". Skupina B naprosto v pohodě. Skupina A - uuuuuuf. Dává nám fakt zabrat. Hlavně škola. Nevím, jak kde jinde, ale u nás šestá třída velké fiasko. Ani ne, že by nezvládal učivo, ale spíš to fláká. Hrozný bordel v aktovce. Už i Pepa se naučil chystat s ním věci na další den, kontrolujeme oba a stejně věčně něco zapomíná. Když už všechny pomůcky donese až do školy, tak si je pro změnu nedonese do hodiny, která se odehrává v jiné učebně. Ve škole jsem teď pečená vařená. Aaaach jo, bude to někdy lepší? Já věřím, že ano! Trochu taky bojujeme s šikanou. I když je to chlap jako hora, tak je dost snadno zranitelný. Ale hledáme tu nejlepší cestu, jak z toho ven a vypadá to, že je to lepší. Pokud chci ve všem vidět něco pozitivního, tak toto beru jako výcvik pro jeho budoucí život. Život není peříčko a on se už teď učí vyrovnávat s jeho nástrahami.
S Pepou jsme začali navštěvovat kurz Manželské večery. Docela to zapadá do všeho toho dění, co se teď odehrává. Vtipné je, jakým způsobem jsme do toho byli zainteresováni. Když jsem zjistila, že se něco takového u nás ve sboru chystá, tak moje první myšlenka byla - jenom to ne...(mám na mysli jenom to ne PRO NÁS, jak jsem později zjistila, stejně tak přemýšlel i Pepa). Kamarádka se mě snažila přesvědčit, že by nám to prospělo a že o nic nejde. Jedná se totiž o to, že osm večerů si zajistíme hlídání dětí, dáme si dobrou večeři a popovídáme si na témata, která nám jsou nabídnutá. Trénujeme se v komunikaci a budujeme manželský vztah. Samozřejmě jsem to teď trochu zjednodušila. Dlouho jsem odkládala přímou otázku na Pepu, jestli do toho půjdeme. Pak se ale s námi začaly dít věci, které přímo směřovaly k tomu, že Manželské večery by pro nás mohly být přínosem. Začali jsme uvažovat o tom, že do toho půjdeme. Vyvstala otázka, jestli to teď utáhneme finančně (jedná se asi o dva tisíce korunu - přeci jen večeře něco stojí) a taky, kdo nám bude osm večerů hlídat děti? Chtěli jsme to odložit na podzim, ale pak se najednou bez jakéhokoliv našeho přičinění našel anonymní dárce, který nám celý kurz zaplatil a kamarádka nabídla hlídání dětí. Usoudili jsme, že bysme museli být úplní ignoranti, kdybychom na takovou nabídku nezareagovali. A tak jsme tam.
V sobotu jedeme na prodloužený víkend do Prahy. Byli jsme pozváni opět k soudu, kvůli případu Ivanky. Jelikož nás tyto výjezdy stojí docela dost peněz, tak jsme se rozhodli, že alespoň sbalíme děti a ukážeme jim Prahu. Na to se fakt těšíme! Těšte se na pražský příspěvek! Dneska končím. Dobrou noc.