V poklusu


Naše rodina teď prochází velikánskou změnou. Jelikož mi včera oficiálně skončila tzv. mateřská dovolená ( v mém případě trvala nepřerušovaně 12 let), museli jsme řešit co dál. Dvanáct let jsem byla doma a starala se o rodinu (kromě asi tisíc pětseti dvanácti různými jiných aktivit:-) a přišlo mi nereálné, že bych to teď všechno měla skončit a najít si práci na plný úvazek. Nedovedla jsem si představit, že by šla skloubit práce s péčí o čtyři děti. Rozhodla jsem se, že raději budu pokračovat v tom, co jsem dělala dosud - distribuce materiálů pro jeden projekt a k tomu jsem si chtěla založit nějakou minifirmičku na tvorbu grafiky. Sice výsledek zatím nejistý, penízky taky nejisté, ale priorita byla, že můžu zůstat doma a starat se o rodinu i nadále. Prázdniny mi s mými plány pořádně zamávaly! Už před nimi jsme se dostali do finančních potíží a naše finanční situace během prázdnin byla šílená! Dovolenou skončila jakás takás finanční svoboda a stejně jako naši politici i my doma jsme začali škrtit rozpočet:-) Nebudu popisovat, jak to bylo těžké, asi většina z vás si občas projde situací, kdy stojíte v obchodě se stokorunou v peněžence a přemýšlíte, která z těch spousty věcí, které potřebujete k tomu, abyste připravily jídlo pro čtyři děti a pracujícího taťku, je opravdu důležitá, jestli koupíte raději máslo, ale pak vám nezbyde na rohlíky, nebo raději rohlíky, ale budete jíst suché, a tak dále. Když má člověk malinko peněz, potřebuje spoustu fantazie. Na druhou stranu je pak někdy fantazie to jediné, co tak asi máte. :-)
V době, když jsem se vdala, byl tady na ostravsku velký nedostatek práce. Jako absolventka gymnázia jsem neměla příliš velkou šanci sehnat práci. Chodila jsem po výběrových řízeních, ale chybělo mi sebevědomí a tak mi vždycky podali ruku a řekli nashledanou, my se ozveme. Bylo mi to dost nepříjemné, a tak jsem se rozhodla, že si raději pořídím dítě, aby můj život dostal nějaký smysl. A tak se narodil Matýsek :-) Vždycky jsme plánovali, že budeme mít tři děti, to jsem věděla odjakživa, že u dvou neskončím. Na to, abych si někde budovala kariéru, jsem nikdy nemyslela. Bylo mi jasné, že jednou mi mateřská skončí, a hledat si práci se čtyřmi dětmi, navíc bez předchozí jakékoliv praxe bude dost náročné. A tak jsem se už tehdy, když jsem měla malinkatého Matýska, modlila, aby až jednou nastane ten den D, kdy budu muset jít do práce, aby se o mně postaral. Za celou dobu, kdy jsem byla doma a starala se o děti, jsem nepocítila obavy z toho, co bude, až mateřská skončí. Věděla jsem, že nějak bude. Když jsem měla malé kluky, tak jsem si mateřskou užívala naplno, ale jakmile se mi narodila Adélka, už jsem začala mít trochu roupy. Porozhlížela jsem se kolem sebe, po nějaké práci doma. V té době mi kamarád nabídnul, jestli bych mu nepomohla s jedním projektem v jeho neziskovce. Pak se nabalovaly různé jiné projekty, taky Majáček, telefonování pro t-mobile, internetový obchod - a to všechno mi pak pěkně posloužilo k tomu, že v životopise nemám zápisek - 1995 maturita na gymnáziu, 1998 - 2010 mateřská dovolená :-)
No, abych to zkrátila :-) Někdy začátkem srpna, když už mi zhráblo z toho, jaké menu zas pro rodinu vymyslím za 35 Kč, které jsem měla v peněžence, jsem přišla s nápadem, že co kdybych prostě šla do práce. Myslím, že tento nápad Pepu docela šoknul (mě vlastně taky). Zrovna byl na odchodu a já na něho vybafnu takovou věc. Rychle jsme to probrali. Tak jo. Půjdu. Hned jako první mě napadlo místo, kde pracovala moje kamarádka. Advokátní kancelář. Asi je to trochu troufalé, hlásit se na takové prestižní místo po dvanácti letech mateřské, ale já o to místo moc stála. Objednala jsem se ke kamarádce na kafe a začaly jsme to spolu probírat. Vyjmenovala mi všechna negativa, ale když viděla, že jsem rozhodnutá, tak mě v tom začala povzbuzovat. Sepsala jsem ještě ten večer životopis, poslala ho další naší kamarádce, která má v této firmě životopisy na starosti a čekala jsem.  Pozvali mě na první kolo výběrového řízení, ale tím jsem prošla jen s odřenýma ušima, jelikož jsem se dobře nepřipravila. V tu chvíli mi došlo, že buď zabojuju a to místo dostanu, nebo couvnu. Měla jsem jasno, chci to místo! Napsala jsem slečně, která se mnou pohovor dělala, email, že vím, že jsem nezaujala, ale že o to místo opravdu stojím a ať mi dá ještě šanci. Dala, pozvala mě do druhého kola. Samozřejmě v tom velkou roli hrálo i to, že za mě holky orodovaly. Druhé kolo pohovoru už vedl samotný pan advokát a to už jsem byla připravená a cítila jsem, že je to v pohodě. No a co myslíte? Mám to místo:-) 
Nastoupila jsem prvního září a je to šííílený kolotoč! Do toho nám Adélka nastoupila do 1. třídy, tak si dovedete představit, jakými změnami doma procházíme. Musíme mít režim, to bylo dosud pro mně sprosté slovo. Večer mají děti nachystané úplně všechno, co budou druhý den potřebovat - aktovky, svačinky, oblečení od slipů - kalhotek až po bundičky, botičky a taky deštníčky :-) A hrozně mě to baví! Nachystané věci večer, to je velká výhoda a ušetří se tím spousta času a nervů ráno - kolikrát jsem sháněla po baráku čisté a neděravé ponožky, to vám ani nebudu vykládat :-) No a tak si tady žijem! :-)

Komentáře

  1. Mrozkulko,gratuluji.
    Jistě to je velké vítězství ale hlavně zápřah.Pán Bůh ať ti žehná,Adélce ať se daří.Skrátka Pán Bůh s vámi:-).

    OdpovědětVymazat
  2. Tak já už vím, proč jsem musela skončit.
    My jsme nedělali kupičky. Teď mi to konečně docvaklo. Kurnik. :-):-):-)

    OdpovědětVymazat
  3. Gabi, ty nevíš, že kupičky jsou základem spokojené matky, potažmo rodiny??? :-):-):-) Dneska už mám zase nakupičkováno, ale jsem celkem k.o. a čosik na mně leze...

    OdpovědětVymazat
  4. Mrozkulko, blahopřeji k práci.Ať tě baví, ať se Ti v ní daří a Boží požehnání celé vaší rodince
    Janka

    OdpovědětVymazat
  5. Mrožkulko až dorazíš, mrkni k nám ...v příspěvku Ocenění (10/2010) máš malé překvapení :)

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Oblíbené příspěvky