News

Dnes je to přesně dva měsíce, co jsem začala chodit do práce. To, co mi ještě před pár měsíci připadalo nezvládnutelné se najednou stalo realitou a my jako rodina se s tím učíme žít. Podle pravidla všechno jde, když se chce to opravdu jde. Děti si na pracující maminku rychle zvykly a když se někdy stane, že nechtějí spolupracovat, tak dostanou na výběr mezi maminkou, která jim bude stát za zadkem a dělat za ně věci, které jsou schopní zvládnout sami nebo pracující maminkou a s tím spojeným vyšším přísunem prostředům a z toho pro ně vyplývajících výhod. Období finančních problémů mají čerstvě před očima a rozumějí, co to znamená a tak raději volí přidat ruku k dílu, abychom to všechno zvládli. Myslím, že zvládáme v pohodě. Holt život je o tom, že člověk nemůže mít všechno a i když období na mateřské bylo v mnohých ohledech velmi příjemné, tak čas pokročil a teď je čas na jiné věci. Já bych řekla, že teď je nám všem fajn:-)
V práci je mi dobře, nepřestanu být za tuto práci vděčná. Jsem mezi lidmi, mezi příjemnými lidmi a dělám to, co mě baví. Můžu taky rozvíjet své organizační schopnosti, no zkrátka jsem ve svém živlu.
A na nic nemám čas, žádná novinka:-)
Děti mi dělají obrovskou radost, někdy se až tetelím blahem, jak jsou úžasní. Matýsek je pravda trochu složitější a jsou i chvíle, kdy si o něj dělám starosti. Ale to je na jiné psaní. Alespoň máme nějaké výzvy v životě:-) Míša se m svěřil, že by chtěl být jednou architektem a já vím, že on je z těch, kdo na to má. Ve škole je svědomitý a chytrý, baví ho kreslení a zkouší kreslit i tak, že to vypadá jako technické výkresy. Sám přišel s tím, že chce jít po páté třídě na gympl a bude dělat všechno pro to, aby se tam dostal. Život v rodině se třemi dalšími sourozenci ho šíleně motivuje k tomu, že chce mít jednou peníze, on je holt ten typ, co ty prachy k životu bude potřebovat. (A kdo ne, že?:-) Jsem ráda, že ví co chce, protože ho máme k čemu motivovat. Je to fakt úlevné.
Adélka ve škole nepřekvapila, je to přesně ten typ školačky, na jakou jsem ji tipovala - ze školy ještě nepřinesla jediné škaredé razítko nebo známku a prý jsou už ve třídě jen dvě, které nemají jinou známku než jedničku. Jsem ráda, že ji škola baví, mít teď prvňáčka, jakým byl Matýsek, který vyžadoval spoustu péče, tak bychom to zvládali mnohem hůř. Dneska psala Adélka úkol s takovou lehkostí a úsměvem na rtech, to jsem u hošánků moc neznala:-)
Matýsek nám trochu omarodil, koneckonců není divu, všude plno bacilů, smrkáme a kýcháme skoro všichni - s různýma přestávkama a různou intenzitou. Naštěstí jsme celkem odolní, a tak doufám, že to nebude nic vážnějšího.
Pro dnešek vše:-)

Komentáře

  1. Jsem ráda, že se vám daří, dětem ve škole, Tobě v práci i vám jako rodině a Pán Bůh vám žehná. Ráda čtu dobré zprávy. mějte se hezky zdraví Janka

    OdpovědětVymazat
  2. Ahojky, moc mě povzbuzuje o čem píšeš!! Jsem ráda, že vám to klape. Čekáme teď sice třetí mimi, ale i tak se zamýšlím a modlím.. jak bude dál. Už totiž dobře vím, jak rychle ty 3 roky utečou :).

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Oblíbené příspěvky