Vánoční

Hrozně ráda bych napsala takové pěkné vánoční smysluplné povídání jako Gabka, ale na to nějak nemám buňky. Ale když už jsou ty vánoce, tak bych něco blognout chtěla.
Letos jsou to pro nás trošku jiné vánoce, protože poprvé je obstarávám coby pracující matka. Myslím, že rodina to coby do kvality nijak nepocítila, jen já jsem trošku více unavená. Trošku hodně více. Ale vánoční čas miluju, takže se mi to kompenzuje pocitem blaženosti ze vší té vánoční krásy a pohody kolem.
Taky máme nově vymalováno a jeden by neřek, kolik krásy dokáže vytvořit pár barviček namalovaných na stěnách. Máme to zas tak na pět let, tak si to užívám, dokud je to nové.

Štědrý den letos proběhnul v klídku, děti téměř nezlobily a dokonce už ani neprotestovaly, když jsem jim oznámila, že proběhne klasické fotografování před stromečkem, protože vloni to Mates bojkotoval a když se uráčil, že se teda fotit bude, tak to začala bojkotovat Terka a on měl co dělat, aby ji dostatečně uplatil. Tak letos ne, letos se s tím počítalo a nikdo nic nebojkotoval. Já si tradičně všechno připravila už 23. prosince, na což padla moje dovolená, ale už je to klasika, že den před Štědrým dnem zadělávám na vánočky, připravuju bramborový salát a Pepi s dětmi trajdají po obchodech. Letos jsem pekla vánočky čtyři a klidně bych jich zvládla i víc, je to pohoda a mám skvělý recept na těsto, se kterým se dobře pracuje. Dvě vánočky jsme darovali a dvě si ponechali, už je nás tolik, že se po nich jen zapráší. Večer jsem balila dárky, a i když jich letos bylo trošku méně (krize je krize:-), tak jsem si opět slibovala, že příští rok začnu s balením trošku dříve...Ale nevím, jak se znám, tak to zas bude na poslední chvíli.
No a teď si užívám klídečku a pohody, protože se to nezdá, ale ty čtyři měsíce, co jsem začala chodit do práce, mě docela vyčerpaly a i když mám naprosto úžo práci, tak jsem ráda, že si můžu chvíli odpočinout a oddávat se nicnedělání.....Dnes u nás byli Petrželkovi, tak jsme zase s Gabčou sjížděli stránky Fléru a ty scrapbookové a básnily o našich plánech a o tom, co všechno jednou budeme dělat. No jo, plány by byly, ale kde na to brát čas? Snad na stará kolena...:-)

 Na bilancování uplynulého roku se ještě necítím, přeci jen zbývá ještě 6 dní a to se může ještě leccos přihodit :-) Od středy do pátku musím ještě chodit do práce, to je taky novinka oproti minulým rokům, ale ani mi to nevadí. Je to vážně dar mít práci, která člověka baví  nestresuje, kde má prima kolektiv, ještě těch peněz by mohlo být o něco více a bylo by to dokonalé. Ale člověk nemůže mít všechno.
Přeji vám všem, abyste si poslední dny tohoto roku užili, většina z vás může trávit více času se svými rodinami, tak toho využijme a příliš to nepřehánějte s předsevzetími do nového roku, ať nás pak nestresuje, když to třeba náhodou nevyjde! :-)