Za týden jedem

Dovolená se blíží nějak moc rychle. Ještě jsem nezhubla kolik jsem chtěla a peníze jsme taky nestihli našetřit, kolik jsme chtěli. Od chvíle, co jsme přišli o ty naspořené peníze, jsem udělala pokrok. Do té doby byla naše finanční situace za takovým oparem. K určitému datu nám přišly vydělané peníze na účet, pak se tak nějak utrácely a najednou tam zas nic nebylo. A tak pořád dokola. Trochu jsem měla Pánu Bohu za zlé, že jich nemáme tolik, kolik bychom potřebovali. Proč? Najednou jsem prozřela. Náš přístup k penězům byl natolik laxní, že se teď divím, jak jsme vůbec mohli přežít. Nepochopíte. Bez takovéhoto prozření bychom kdy těžko mohli naši situaci změnit, maximálně bysme dál žerhali na to, jak se nám nedaří. Teď vidím, že leccos máme ve svých rukou. Uáu. Dosud jsem naši finanční situaci viděla dost bledě (nebo černě?). Teď, navzdory krachu, mám obrovskou naději. Pán Bůh, když vychovává, tak to přece jen člověka něco stojí. Já za tím vším vidím, jak moc Mu na nás záleží. Někdo by mohl namítnout, že jestli mu na nás tak záleží, proč dopustil, abychom o ty peníze přišli a proč nám teď třeba něco "nestříkne", nějakou finanční injekci, ta by mnohé vyřešila. Ano, vyřešila. Ale pouze jednorázově a my bysme nikdy nepochopili, že dokud s tím něco neuděláme, že to půjde jen k horšímu. Jsem šťastná, že On jen nevyplňuje díry, ale že mě vychovává. Jaká čest! :-)

Dnešní pohoda u Zelníčků :-)