Smutek

Moji milí Římánci se stěhují. Čas ještě není pevně daný, ale už teď je mi hrozně smutno. Hrozně. Oplakávám. Můj život se asi změní.Bojím se toho "sejde z očí, sejde z mysli" - nechci, aby sešli, nechci sejít já. Ale jak už to tak v životě chodí, chtě nechtě, musím se s tím smířit. Kdybych to aspoň tak neprožívala. Vždycky jsem měla problém s jakýmkoliv loučením, už jako dítě. Smutek se mi usadil v hlavě a chvíli trvalo, než jsem se ho zbavila.
Ale tohle není jen tak ledajaké loučení. Tohle je kus života, minulého, současného, budoucího. Ach jo.

Komentáře

  1. Silvi... je to smutné... dobří kamarádi jsou jako rodina a navíc vzácné "zboží"... Ani jsem nevěděla, že se J. stěhuje... Držím pěsti, at se s tím srovnáš co nejdřív. A taky, at vám kamarádství vydrží i na dálku.

    OdpovědětVymazat
  2. Ahoj Silvi.Nejdřív k tvému stěhování na blogspot.Dobrá volba, krásný design.A k stěhování J. Konečně budete jezdit vy k někomu na zahradu.Je to 20 minut autem. Jako do IKEA.

    OdpovědětVymazat
  3. No jo, ale mě nejde jen o to jezdit k někomu na zahradu...s J. taky hodně věcí budujeme, společně, a toho je mi líto, že tohle skončí, víte?...děkuju vám oběma za komenty,jste milé...:-)

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Oblíbené příspěvky