Ještě dovětek.............

Včera jsem se tady vytahovala, že bych nikdy neřekla, jak je snadné žít vedle jednoho člověka 16 let, abych si vzápětí večer protiřečila kamarádce u Cideru, jaký je vztah dřina.

Přesto si trvám na tom, že obojí je pravda. Vztah je někdy (často) velká dřina. My s Pepou jsme každý z jiné planety. Na začátku bylo velké jiskření a sexuální přitažlivost a všechno ostatní se zdálo ne nepřeklenutelné. Dnes musím často řešit rozdílnost povah, rozdílný temperament, rozdílnost toho, co kdo od života a od partnera očekáváme. Přesto rozhodnutí, které jsem udělala na počátku, a to, že tento vztah je na celý život, mě nutí z boje neutíkat, ale problémům čelit a řešit je. Možná, kdybych tento slib nedala, už bych dávno z boje utekla. Jak bych ale litovala! Kolik věcí bych tím pokazila a kolik duší bych tím zradila. Je jednodušší problémům čelit, než zbaběle utéct z boje jen proto, abych v každém novém vztahu čelila třeba mnohem větším, ale stoprocentně nějakým jiným, problémům. Dnes muž přinesl růže, nalila jsem sklinku vína a svět je hned veselejší. Vzhůru do boje! :)