....tak aspoň napíšu něco na blog.
V poslední době mám tak neučesané myšlenky, že se mi často stává, že po dvou hodinách snažení se usnout to vzdám a zapnu počítač, abych se na chvíli rozptýlila.
Pořád se něco děje.
Míša za poslední měsíc strávil doma dva dny. Nejdřív moře, odtud rovnou na florbalkemp, dva dny doma, pak mezinárodní florbalový turnaj Prague games a odtama přes Olomouc rovnou do jižních Čech na rafty. Takhle náročný měsíc asi ještě nezažil.
 |
| V akci na Prague games |
|
|
Ale všechno si to náramně užívá a domů dorazí dnes, tak už se na něj hrozně moc těším.
Holky měly taky bezvadné zážitky. Poprvé strávily několik dní u havířovské babičky a dědečka a tady se potvrzuje, že nezáleží na kvantitě, ale na kvalitě, protože se jim perfektně věnovali celé čtyři dny, výletili s nimi, žádný gaučink u televize. Když jsem je v úterý odpouštěla a holky začaly trojhlasně recitovat a zpívat, jak je jejich zvykem, tak děda na mě vrhnul zoufalý pohled a ptal se: "Nebude to celý den, že?" Tak jsem se obávala, že je budou vracet totálně vyšťavení a ono ne. Děda dokonce vykřikoval, že nám je nedá :) Tak jsme rádi, že si to všichni užili a holky budou mít prima vzpomínky. Budování sociálních vztahů s prarodiči je podle mě nesmírně důležité, i když v této době čím dál těžší.
 |
| v ZOO | |
| V pátek jedu do Prahy, se Soňou a těším se moc, protože Prahu miluju. Nemůžu dospat! :) |
Komentáře
Okomentovat