Mořské vyprávění

Tak jsem se včera hecla a přestože mě trochu zachvátila zimnice a horečka, tak jsem hodila první povídání o moři na blog. No a jak jsem byla trochu mimo, tak jsem si ho iniciativně zase smázla. To jsem ale šikovná! Po dovolené by si člověk měl asi rovnou naplánovat dovolenou na zotavenou, protože já v autě nejsem schopná usnout, a tak jsem bděla celou noc a protože jsem měla pocit, že nic není problém, tak jsem si naplnánovala hned taky grilovačku a místo abych doháněla noční bdění, tak jsem se pachtila s bramborovým salátem a nakládáním masa na gril a taky s vlastnoručně vylisovaným džusem. To jsem celá já! A teď, místo abych doháněla pracovní resty, tak doháním noční bdění a trochu chořím. Ale k něčemu je to dobrý. Kdy jindy bych mohla zalézt odpoledne do pelechu, zavřít se před celým světem a jen tak si vegetit? Až poleví brufen, tak to nejspíš zalomím :-)
Postupně budu vkládat fotky z dovči, mám jich asi pět set, takže než se tím proberu a vyberu ze záběrů ala "míšastokrátjinak-adélkastokrátjinak-terezkastokrátjinak-matýseksemtampáčsenechcefotit" ty nejlepší, tak to asi chvilku vezme.
Takže abych to shrnula. U moře bylo moc fajn. Jsem ráda, že jsme nedali na okolnosti, které před odjezdem vypadali děsivě, že jsme dali na instinkty a především na vedení Boží a že jsme nakonec odjeli, protože to bylo moc fajn. Už před cestou jsme byli v klidu, auto, které do té chvíle zlobilo, se zklidnilo, Pepa zjistil, že závada, o které se domníval, že není odstraněná, se ukázala jako opravená a to bylo dobré znamení. A opravdu, během celé cesty nebyl s autem jediný problém. No, vlastně se nám pokazilo elektronické otevírání dveří, ale pak jsme zjistili, že se nepokazilo, že pouze byla zapnutá pojistka :-))) Taky jsme občas měli strach, že včas nenatankujem, protože čerpacích stanic s LPG je jako šafránu. Ale naštěstí se vždy v pravý čas nějaká našla.
Na místo jsme dorazili asi v sedm hodin ráno, kdy všechno ještě spalo. Odjížděli jsme z chladného Česka a já si naivně myslela, že zatímco odjíždíme ve svetrech, ráno se budeme převlíkat do letního, ale to jsem se pořádně sekla. Přestože každý měl nachystanou i letní variantu v baťůžku, nakonec jsme ještě přioblíkali šustky! Bylo zamračeno a foukal silný vítr, tak silný, že jsem chvílemi měla strach, že nás to odfoukne ze silnice!

Celé naší výpravy se zúčastnilo celkem 6 dospělých a 7 dětí. Asi bylo trochu odvážné vydat se do Chorvatska naslepo a doufat, že seženeme dobré ubytování, ale vydařilo se. Musím říct, že téměř zázračně. Dojeli jsme na místo, šli kouknout na pláž a rozhodli se chvíli počkat, až se lidi začnou probouzet. V tu chvíli na mě na chvíli padla malá soukromá panika, jestli a kdy něco seženeme. Přemýšlela jsem, kolik času může hledání zabrat a kam složíme hlavy, pokud nic nenajdeme. Taky jsem počítala s možností, že třeba něco seženeme, ale ne na celou dobu a pak se budeme muset s celým ansámblem přestěhovat. Nic moc. Nebo seženeme ubytování, ale každá rodina bude v jiném koutě ostrova. Další věc byly peníze. Netušila jsem, kolik bude takový apartmán stát. Doufala jsem, že maximálně 50 € na noc.No, bylo toho dost k přemýšlení. Zakázala jsem si strachovat se. Jakmile jsme si trochu smočili nožky v chladném moři, sepsali esemesky příbuzným, aby věděli, že jsme dobře dorazili a Terezka stihla spadnout do vody a namočit se, sbalili jsme saky paky a chlapi že začnou obhlížet ostrov, jestli je někde něco k mání. Sabi se šla prospat do auta a my s Jindřiškou a dětmi si udělali okružní procházku mezi apartmány. Blonckali jsme snad deset minut, když za námi přišla postarší paní a chorvatsky s námi začala komunikovat. Hledáte apartmán pro tolik lidí? Ukázala na jednu velkou vilu a říká: "Tam stoprocentně najdete, to je velký dům, a je tam hodně místa. Všechno ostatní už je plné! Kde máte muže? Pojďte, zavoláme majiteli, ale to stoprocentně bude volné". Tak jsme zavolali na muže, paní vzala telefon a mluvila s majitelem. Ten byl zrovna na nákupech v Zadaru. Ale spodní patro je odemčené, můžeme se jít podívat. Hned jsem si to místo zamilovala. Vše se zdálo ideální. Především pro děti. Čtyři pokoje s průchodem na terasu a vlastní kuchyňkou. Jediná nevýhoda je jediný záchod. Cena 100 € na celý apartmán, takže rozpočítáno na rodiny, dokonalé. My s Jindři jsme byly jako u vytržení.Čekali jsme asi dvě hodiny na majitele a mezitím jsme zjistili, že ve vrchním patře jsou apartmány, které by se nám zamlouvaly ještě více, terasa o patro výš už skýtala i krásný výhled na moře a navíc oba apartmány měly už své sociální zařízení. Teď šlo ještě o cenu a jsou-li tyto apartmány volné. Když se vrátil majitel, tak už jsme ho zahrnuli svými představami a jelikož to byl hrozně příjemný chlapík, tak jsme se domluvili. 3 apartmány o třídu lepší než ten spodní a cenu 100€ jsme taky usmlouvali. Uáu. Lepší než jsme čekali. Apartmán za 35€, s terasou a výhledem na moře, blízko k moři, good.

Pokračování zítra:-)