Mořské vyprávění II

Přemýšlím, co napsat dál.
Ono toho není moc, co by se dalo. Největší nervák jsou vždycky ty začátky a pak už následuje jen válení se u moře, pocit bezčasí, přemýšlení o tom, co dneska budeme vařit, co budeme dělat večer. Nikde jinde než u moře takovou dovolenou člověk nezažije, aby jeho jedinou starostí bylo, jakou knížku budu dneska na pláži číst:-) Proto tam ráda jezdím, doma si tak nikdy neodpočinu.
Děti jsou nadšené z objevování podmořského světa. Adélka se naučila částečně plavat, ještě musí trénovat, ale něco už uplave i bez rukávků. Terinka statečně snášela všechny pády a přivezla si pořádně odřená kolínka. Já si odnáším taky spoustu zkušeností. Je to takový milník. Posun ve vztahu k Bohu, posun ve vztahu k lidem. O obém neustále přemýšlím.
Četla jsem knížku Chatrč, od Paula Younga. Doporučuji všem, kdo jakýmkoliv způsobem hledají Boha. Ta knížka mě ve vztahu s Bohem posunula na vyšší level, člověk, který tu knihu psal, musí mít nádherný a blízký vztah s Bohem.
Kam mě to posunulo ve vztahu k lidem si s dovolením nechám pro sebe, je to dost osobní... :-)
Uzavřela se jedna kapitola s názvem DOVOLENÁ v Chorvatsku. Začala se psát asi před půl rokem a za celou tu dobu se stalo moc věcí. Možná, kdybychom před půl rokem nepřijali pozvání Jindři, abychom se přidali k nim, možná bych sobě i jiným ušetřila spoustu starostí a slz. Ale nemůžu si pomoct, dost nás to posunulo. Jen bych si hrozně moc přála konečně zažít dovolenou, která nás nebude stát tolik úsilí. To přijde! :-)