Moře po třech letech

Tak se po třech letech opět podíváme k moři. Teď je jiná situace než tehdy, protože tehdy jsem se na plný úvazek starala o děti, kdežto teď už pracuju....Nejsem typ vhodný na zvládání situací před dovolenou, protože mě vždy dříve či později přepadne neuróza a i když dlooooouho odolávám, nakonec stejně zjistím, že nestíhám. Už ať sedíme v autě!
Obývák mám zavalený věcmi, kupičkami, taškami (sbalit šestičlennou rodinu je fakt mazec), ale už finišuju a těším se na zítřek. Moře!

 Adélka přinesla obrázky ze školy....tak krásné a pozitivní, tyhle prostě MUSÍM zarámovat....

 Mám napečeno, koupila jsem si papírové košíčky na muffiny v IKEA, že i když nestíhám, nutně jsem je potřebovala vyzkoušet. Pekla jsem ze špaldové mouky, tak budeme mít zdravé mlsání do auta :)

 Adélka nás namalovala a já si ten obrázek prohlížím pořád a znova...jak si krásně vyhrála s detaily, všichni úsměvy od ucha k uchu, moc hezké...jen nostalgie, už to nejsou dva dospěláci a 4 malušci, Maty už má 186 centimetrů....je to možné?

Růže pro paní učitelky (celkem 4, ale zapomněla jsem na vychovatelku v družině a uklízečky ve školce, kde se loučíme po 11 letech, tak to musí být s grácií, takže zítra ještě běžím dokoupit :)