Shrnuto

Z dnešního dne bych vyzdvihla pár okamžiků. Sborový den se vyvedl, mám tyhle dny ráda. Pořádáme dvakrát do roka. Celý den jsme všichni ve sboru, na našem Majáku, a skoro vždycky nám k tomu krásně vyjde počasí. Po shromku se z velkého sálu stane nejdříve velká jídelna. Když je krásně, na velké zahradě se to hemží spoustou lidí, v pártystanu se čepuje káva a čaj, dospěláci sedí v  hloučcích u stolečků s kávou a buchtami a děti pobíhají, jsou hluční a veselí a hrajou spoustu her. Miminka spokojeně pospávají v kočárcích, nebo kolují z jedné náruče do druhé. Kdo chce, opět se přesune do velkého sálu, kde pak probíhá nějaká přednáška na zajímavé téma. Dnes jsme se dozvěděli něco více o Africe. David a Leoš tam letos na jaře byli zkontrolovat projekt, který podporuje Nehemia. Leoš a David jsou nesmírně zajímavá dvojka. O cestě do Afriky natočili videoblog, který rozhodně není nudný.
Domů jsem dorazila v podvečer. Prádlo, které jsem včera, poté co zmoklo ihned po pověšení, ani nesundávala ze šňůry, mi dnes na sluníčku jistě krásně proschlo. Nevím, než jsem dojela domů, přepadla nás opět krátká, ale intenzivní průtrž mračen, takže zmoklo opět. Trochu mě to rozladilo.
Adélka zítra odjíždí do školy v přírodě, takže večer probíhalo balení. Všechno celkem v pohodě, ale nedomyslela jsem nakoupení známek na dopisy, aby nás mohla oblažovat tím, jak se jí tam líbí. Věděla jsem, že doma někde pár známek mám a obrátila jsem byt vzhůru nohama, abych je našla. Nenašla. Zato jsem našla svou starou maturitní fotku a úplně jsem se do sebe zakoukala, jak mi to slušelo :) Taky jsem našla celé DVĚ IZOLEPY! (nedostatkové zboží u nás doma), obálku se vzkazy, které jsme si psaly na nějakém relaxačním víkendu (potěšilo srdce) a ještě spoustu věcí, na které už jsem dávno zapomněla, že je mám. A samozřejmě momentálně vůbec nepotřebuju :) Jak běžné! :)