Už nějakou dobu přemýšlím nad tím, jaký nový impuls by mě mohl nakopnout znovu začít přispívat na blog. Už jsem tady tak dlouho nic nenapsala, že už skoro ani nevím, jak se to dělá. Přitom bych se tak svěřovala, jen času se nedostává. A dnes asi ten správný impuls přišel.
Celý den přemýšlím nad tím (a dokonce se nechám i dojímat), jak správné rozhodnutí jsme udělali před dvěmi lety. Převedli jsme Matese ze školy, na které byl nešťastný na jinou, kde se našel. Řada lidí nás zrazovala od rozhodnutí měnit školu v osmé třídě, ale byli takoví, kteří nás povzbuzovali. Po první třídní schůzce, která byla 7. září 2011 (Pepa měl narozeniny :), mé srdce zaplesalo. Paní učitelka mě natolik okouzlila, že jsem si byla jistá, že ty dva roky, kterými ukončí základní vzdělání, budou pod tímto vedením průlomové. A fakt byly! Mezi tou třídou a učitelkou vznikl báječný vztah, jaký není samozřejmý. Ona tu třídu brala jako svoje děti, kopala je k lepším výsledkům, motivovala je, někdy ji doháněli k slzám (po nocích samozřejmě, o tom nám říkala na schůzkách).....Oni ten zájem dokázali ocenit.
V jejich hlavách vznikl nápad, natočit ve volných chvílích film (bez jejího vědomí), ve kterém se objeví typické hlášky, vtipné i smutnější okamžiky, které se vryly do paměti. Překvapilo mě, jak ti deváťáci umějí být zralí. Když chtějí. Když jim na něčem a na někom záleží.
Pak uspořádali veřejnou projekci, domluvili si pronájem sálu v menším kulturáčku a za utržené penízky koupili paní učitelce krásný dárek - zájezd pro dvě osoby do čtyřhvězdičkového hotelu. A myslím, že ani ten dárek neměl takovou sílu jako to, kde se to všechno rozhodli předat a sdělit. Na veřejném vystoupení, které jejich škola každý rok na konci školního roku pořádá, koncertě, který sleduje celá škola, babičky, dědečkové, maminky tatínkové, překvapenou učitelku pozvali na pódium a před zraky všech se s ní důstojně rozloučili a poděkovali jí za ty dva roky, které s nimi prošla. Pustili film, poplakali si :)
Ách jo, ještě teď mě to dojímá, když o tom píšu :)
Film zde :)
Celý den přemýšlím nad tím (a dokonce se nechám i dojímat), jak správné rozhodnutí jsme udělali před dvěmi lety. Převedli jsme Matese ze školy, na které byl nešťastný na jinou, kde se našel. Řada lidí nás zrazovala od rozhodnutí měnit školu v osmé třídě, ale byli takoví, kteří nás povzbuzovali. Po první třídní schůzce, která byla 7. září 2011 (Pepa měl narozeniny :), mé srdce zaplesalo. Paní učitelka mě natolik okouzlila, že jsem si byla jistá, že ty dva roky, kterými ukončí základní vzdělání, budou pod tímto vedením průlomové. A fakt byly! Mezi tou třídou a učitelkou vznikl báječný vztah, jaký není samozřejmý. Ona tu třídu brala jako svoje děti, kopala je k lepším výsledkům, motivovala je, někdy ji doháněli k slzám (po nocích samozřejmě, o tom nám říkala na schůzkách).....Oni ten zájem dokázali ocenit.
V jejich hlavách vznikl nápad, natočit ve volných chvílích film (bez jejího vědomí), ve kterém se objeví typické hlášky, vtipné i smutnější okamžiky, které se vryly do paměti. Překvapilo mě, jak ti deváťáci umějí být zralí. Když chtějí. Když jim na něčem a na někom záleží.
Pak uspořádali veřejnou projekci, domluvili si pronájem sálu v menším kulturáčku a za utržené penízky koupili paní učitelce krásný dárek - zájezd pro dvě osoby do čtyřhvězdičkového hotelu. A myslím, že ani ten dárek neměl takovou sílu jako to, kde se to všechno rozhodli předat a sdělit. Na veřejném vystoupení, které jejich škola každý rok na konci školního roku pořádá, koncertě, který sleduje celá škola, babičky, dědečkové, maminky tatínkové, překvapenou učitelku pozvali na pódium a před zraky všech se s ní důstojně rozloučili a poděkovali jí za ty dva roky, které s nimi prošla. Pustili film, poplakali si :)
Ách jo, ještě teď mě to dojímá, když o tom píšu :)
Film zde :)
Mysore Casino Resort – Robinsonville, IN - MapYRO
OdpovědětVymazatFree 창원 출장샵 and open gaming at 보령 출장안마 Mysore Casino Resort in 오산 출장샵 Robinsonville, IN 원주 출장안마 with detailed hotel reviews, Rooms are smoke-free and all. 아산 출장안마