Postřeh z dnešního dne

Dneska jsme měli ve sboru "babinec":-) Svým způsobem to byla ode mě oběť, protože jsem si odpustila zřejmě nádherný hokejový zápas, ale jsou důležitější věci v životě. (Navíc v době internetu - nejdůležitější vteřiny zápasu jsem zkoukla na netu a i to mi stačilo na rozbušení srdce a dojetí, když jsem viděla ty hromotluky hokejisty, jak se umí krásně radovat!:-) No není to krása?
Já ale místo toho seděla na shromku a poslouchala povídání o těch více či méně vážných lidských osudech. Co mě nejvíc zaujalo, bylo povídání Věrky. Svým způsobem máme dost společného. Taky je to čtyřnásobná matka, i když o něco starší a tedy mnohem zkušenější, taky je to taková "raketa" a vlastně ještě větší, kolik věcí Věrka zvládne! Navíc stále usměvavá, pokojná, milá. Mluvila o tom, jak když měla malé děti, měla neustále nutkání něco dělat, někde sloužit(v tom se dost vidím:-), až dokud jí někdo ze starších neukázal, že by měla zbrzdit. Že by měla udržovat balanc - služba, to ano, ale máš taky rodinu a je důležité udržovat to v rovnováze. Byť se jí to úplně nelíbilo, poslechla. Ovoce přišlo brzy. Sám Bůh ji nakonec pomazal do služby, po které toužila a když se člověk do něčeho pustí s Božím požehnáním, to to šlape! Díky tomu je moc velkým povzbuzením pro nás ostatní!
Takže holky, které máte/máme malé děti a chtěly bychom toho tolik stihnout...udržujme balanc, jo? :-)