Záplava

Když jsme před 13 lety, konkrétně 6. července, odjížděli na svatební cestu, začaly se zrovna vylívat řeky z břehů. Pamatuju si to velmi živě. V předvečer naší svatby začala šílená bouřka a déšť a pršelo i celý náš svatební den. Druhý den jsme odjížděli vlakem do Děčína, i s Gabkou a Bogdanem a koukali jsmem jak se plní řeky. Ani ve snu nás nenapadlo, že by mohla být u nás někdy potopa. Ještě jsme si říkali, jak je to fajn, že žijeme v zemi, kde se takovéto věci nedějí. Na svatební cestě jsme měli úplně jiné starosti, než sledování stavu českých řek, užívali jsme si sluníčka a jeden druhého a asi po třech dnech nám prodavačka v jednom obchodě říká: Vy jste Ostraváci, že? Chudáčci, máte to tam teď ale nadělení! A my si nechápavě pomysleli, o čem to mluví. A pak jsme zaslechli rozhovor dvou bábinek, jak si povídají, že ti chudáčci na Moravě to teď mají hrozné. No tak jsme si zapli televizi, abysme se teda dostali do obrazu a nevěřili svým očím. Ten pohled byl strašný a rozplakalo mě to.
Svatební cestu jsme si díky tomu "museli" prodloužit, protože jsme se ani neměli jak dostat domů.
No, a neuplynulo ani 13 let a je to tady zase. Akorát už to dnes není tak velký šok, už se to, bohužel, stalo realitou a pravidelností.

A abych to trochu nadlehčila - švagr o našem odjezdu na svatební cestu prohlásil - "Po nás potopa":-)