Hokejová extáze

Dneska jsem si po letech zase užila hokej. Hlasivky mám vyřvané a jsem hrozně hrdá na ty naše borce. Samozřejmě, kdyby prohrávali, tak s nima nemám nic společného, ale když vyhráváme, tak "jsme" dobří! :-) Ta naše povaha česká. Nedávno jsem slyšela, že vztah fanouška k týmu/hráči se dá přirovnat k podobnému vztahu jako milenecký. Hormony páchají podobné výboje. Když vyhráváme, jsme hrozně happy a dýchali bysme za ně, zato když prohráváme, tak prožíváme podobné zklamání jako v lásce. Něco na tom bude. Já teda hlavně hrozně těžce nesu ústrky ze strany rozhodčích. Nejradši bych hned podávala protesty a vyřadila je ze všech asociací, ve kterých  fungujou, a tak. Unesu prohru, ale nesnáším, když tým prohraje kvůli nespravedlivému rozhodčímu. Pusťte mě na ně! :)
Když jsem byla v pubertě, tak jsem hokej prožívala hrozně moc. Myslím teda mistrovství světa. Hokejisti pro mě byly nejhezčí chlapi a chtěla jsem si nějakého vzít. Než jsem zjistila, že si berou jenom modelky. :-) A když tak přemýšlím, tak vlastně tělesné proporce jako hokejisti má i Pepa. To nejsou žádná tintítka, to jsou pořádní CHLAPI!
Tak doufám, že si ještě letos pořádně zafandím :-)
Asi si jednou koupím lístek přímo do dějiště!