17. prosinec, čtvrtek

Ve čtvrtek velké nakupování. Pěkně jsem si to naplánovala, ale já nějak při plánování nenechávám moc rezervy a počítám, jakožto optimista, s tím, že všechno půjde jako po másle. Událost dne byla ta, že jsem si zabouchla klíče v autě. Nemáme centrál a já už naprosto automaticky dělám to, že při vylízání z auta zamačkávám čudlík = zamykám. To proto, že dřív jsme běžně mívali auto odemčené třeba uprostřed města, protože já zamykat zapomínala. Udělala jsem z toho automatickou mechanickou činnost. Ani nevím jak, ale při předávání kalendářů Renči, jsem vystoupila z auta "jen" kvůli předání z ručky do ručky, cvak, a bylo po plánech. Jako na potvoru byli všichni mimo Havířov. Ten Hlavní, Pepa, ve Vendryni. Taška s dokladama a penězma zamčená v autě. Auto perfektně zaparkované mimo parkoviště, protože "jenom to předám, a jedu". Tak jsem místo lítání po obchodech usedla u kamarádky na čaj a šikula Pepa mezitím zorganizoval otevření auta na dálku.

Odpoledne byla besídka ve školce. Situace s našima holkama mě opravdu pobavila - Adélka byla velice aktivní, v podstatě hlavní recitátorka a zpěvačka (spolu s kamarádkou Eliškou) a Terezka - kolem ní všichni zpívali, recitovali, tancovali a ona jen tak stála, jako by se jí to vůůůbec netýkalo. Pro tu chvíli zcela zavřená ve svém světě. Až to bylo dojemné... Naprosto stejně to před pár lety prožíval Míša. Doma zpíval o sto šest písničky, které se učili na besídky, a pak přišel den D a on byl naprosto uzavřený, nezúčastněný - nesnáší organizovanou zábavu dodnes. Jakmile se rozjede volná zábava, tak to už je to pravé ořechové. Teri bude asi stejná. To Adélka, ta s tím nemá absolutně žádný problém!