Čas vánoční

Tak nám ta vánoční nálada nabírá na plné obrátky. Ani nevím, jestli můžu říct, že jsem docela v klidu, protože pořád je co dělat, ale tak nějak vnitřně je mi fajn. Zbývají dvě hodinky do první minuty Štědrého dne a my jsme stihli vše, co k vánocům patří - cukroví napečeno, kapřík nasolen v lednici, stromeček nazdoben, salát se chladí na chodbě a dokonce jsem upekla hned tři vánočky. Letos poprvé jsem vánočku pekla podle jiného receptu, než celých dvanáct let a jsem maximálně spokojená! A to i bez pomoci domácí pekárny.
Zítra už bude čas jenom na relax a procházku. Děti se těší na dárečky a já se těším s nimi. Vytvořili jsme si za těch 12 let společného života s Pepou vlastní tradice a já doufám, že děti budou na vánoce vzpomínat hezky, tak jako já na ty naše. Na Ježíška nehrajem, my věříme ve velkého Pána Ježíše. Já osobně jsem na Ježíška věřila do druhé třídy, a i když kolem mě už nikdo nevěřil, tak já jsem věřila, protože to přece říká mamka! Ano, bylo to pěkné a tajemné, ale bohužel, v momentě, kdy jsem se dozvěděla, že žádný Ježíšek není, pro mě Vánoce ztratily to kouzlo. A taky proto dětem o malém Ježíškovi, který nosí dárky, nechci plést hlavu. Jen ať hezky stojí v realitě a

Vánoce si spojují s něčím trvalejším, co kouzlo neztratí.
Přeju Vám všem krásné svátky!

Ještě přidám fotku Terezky, která mi nadšeně pomáhá se vším, co je v kuchyni potřeba:-)

Není úžasná? :-)