16. prosinec, středa
Středa byla megahektická. Ráno odvézt holčičky do školky, dopoledne upéct 3 druhy cukroví (když už jsem si včera udělala ty těsta) a pak zase vyzvednout holčičky, hodit je babi a dědovi na hlídání a fičet do IKEA. Předtím ještě vyzvednout kalendáře z tiskárny - celkem jsem letos nechala vytisknout 36 kusů od 14 zákazníků. Mazeeec!
No a pak jsem teda chtěla fičet do té IKEy a kdyby to bylo na mně, tak bych fákt fičela. Jenomže ve středu začalo sněžit a to je v půlce prosince veeeeliké překvápko(kdo by to čekal?) a tak se to nehodama jen hemžilo. Díky jedné byla zatarasená Rudná snad už od Šumbarku - nekecám! Normálně mi to trvá tak 20 minut (snažím se jezdit podle předpisů, ale věřím, že to někdo zajede i rychleji:-), tentokrát jsem to "jela" hodinu. Jela v uvozovkách, protože to bylo spíš popojíždění a především stání. V pohodě jsem si prohlídla i pár kalendářů, protože stání se počítalo na minuty až desetiminutovky /v kuse/. Mezitím taky několik telefonátů Pepovi, protože se zdržel v práci a do Ikey měl za mnou dojet, takže jsem mu podávala dopravní zpravodajství typu: Mám přejet do druhého pruhu, když se momentálně hýbe trochu rychleji? Co když přejedu a zrychlí se ten současný? :D A tak...
Do shopingu jsem nakonec přeci jen dojela, ale raději jsem měla zůstat doma. První zklamání přišlo hned u vchodu, měla jsem zájem o tu super jedličku, co se v lednu promění v nákup v ikea. "Paní, tak to si přijďte příští rok, letos už jsme vyprodali! " Chm, tak tohle jsem ještě rozdýchala, tohle se mi stává běžně. Jenomže oni taky vyprodali skleničky, které jsem obdivovala, když jsem zrovna neměla peníze, a taky plechovky mi vyprodali a úplně nejhůř, vyprodali mi taky župan, který jsem hrozně moc chtěla a měl to být můj dárek pod stromečkem. Ach jo.
Cestou zpátky to dost klouzalo a několikrát jsem taky zlehka zasmykovala, ale jsem opatrný řidič, a tak jsme ten první letošní zasněžený den a hlavně cestu autem v poho zvládli.
Doma jsem se ani neohřála a jela k Jindřišce, kde jsme balili dárečky pro děti na nedělní vánoční besídku. Skončily jsme po jedné - a tak to teď mám pořád, spaní před jednou nepadá v úvahu!
No a pak jsem teda chtěla fičet do té IKEy a kdyby to bylo na mně, tak bych fákt fičela. Jenomže ve středu začalo sněžit a to je v půlce prosince veeeeliké překvápko(kdo by to čekal?) a tak se to nehodama jen hemžilo. Díky jedné byla zatarasená Rudná snad už od Šumbarku - nekecám! Normálně mi to trvá tak 20 minut (snažím se jezdit podle předpisů, ale věřím, že to někdo zajede i rychleji:-), tentokrát jsem to "jela" hodinu. Jela v uvozovkách, protože to bylo spíš popojíždění a především stání. V pohodě jsem si prohlídla i pár kalendářů, protože stání se počítalo na minuty až desetiminutovky /v kuse/. Mezitím taky několik telefonátů Pepovi, protože se zdržel v práci a do Ikey měl za mnou dojet, takže jsem mu podávala dopravní zpravodajství typu: Mám přejet do druhého pruhu, když se momentálně hýbe trochu rychleji? Co když přejedu a zrychlí se ten současný? :D A tak...
Do shopingu jsem nakonec přeci jen dojela, ale raději jsem měla zůstat doma. První zklamání přišlo hned u vchodu, měla jsem zájem o tu super jedličku, co se v lednu promění v nákup v ikea. "Paní, tak to si přijďte příští rok, letos už jsme vyprodali! " Chm, tak tohle jsem ještě rozdýchala, tohle se mi stává běžně. Jenomže oni taky vyprodali skleničky, které jsem obdivovala, když jsem zrovna neměla peníze, a taky plechovky mi vyprodali a úplně nejhůř, vyprodali mi taky župan, který jsem hrozně moc chtěla a měl to být můj dárek pod stromečkem. Ach jo.
Cestou zpátky to dost klouzalo a několikrát jsem taky zlehka zasmykovala, ale jsem opatrný řidič, a tak jsme ten první letošní zasněžený den a hlavně cestu autem v poho zvládli.
Doma jsem se ani neohřála a jela k Jindřišce, kde jsme balili dárečky pro děti na nedělní vánoční besídku. Skončily jsme po jedné - a tak to teď mám pořád, spaní před jednou nepadá v úvahu!
Komentáře
Okomentovat