První svátek vánoční...

Né že bych chtěla používat jen samá superlativa, ale zatím si fakt užíváme! Ráno polenošíme tak akorát, aby toho zas nebylo přespříliš, užíváme si rodinnou pohodu, klučičí samostatnost a holčičí mazlení. Ráno se Pepa s holkama odebral na shromko a já doma připravovala oběd pro pozvanou návštěvu. Bylo milo! Trochu bojuju s Adélkou, zase období překračování hranic, respektive zkoušení, kam až ji rodiče pustí. A rodiče jsou tvrdí, takže kosa naráží na kámen. Ale to zas přejde a z Adélky bude zase sluníčko. Doufám...
Večer jsme ještě stihli společnou procházku i s horními Mrózky a nakonec jsme ji ještě o dva okruhy protáhli. Hned se člověk cítí líp! Večer jsem do jedenácti s klukama hrála Monopoly - vánoční dárek. Míša, který si stěžoval, že nikdy nic nevyhraje, a odcházel do postele děsně unavený a s přesvědčením, že zase nevyhrál, to nakonec VYHRÁL. A s velkým předstihem. Ponaučení? Neházej flintu do žita. (Dlužno podotknout, že Matýsek sice nevyhrál, ale zato hrál s mnohem větším nadšením a nasazením...a Míšovu výhru v pohodě rozdýchal - takže vlk se nažral a koza zůstala celá...uf!)